Normální čtyřčlenná rodina , manželé Jarda a Rita se starším synem Járou a o pár let mladší dcerou Annou, byt v malém městě východních Čech, malá firma na výrobu plachet . To byl náš život až do oslav devátých narozenin naší dcery, veliké milovnice zvířat. Jedním z narozeninových dárků byl poukaz na deset jízd na koni u našich známých. Psal se rok 2003. Nikdo z nás tehdy ještě netušil, jakým zásadním způsobem tento dárek změní život celé naší rodiny.Koně a ježdění na koni Anně učarovali. U deseti jízd nezůstalo, z koňů se stal koníček, který postupně pohltil celou naší rodinu a rozjel se tím vlak, který jsme už nezastavili…
V březnu 2004 jsme se stali hrdými majiteli našeho prvního koníka – tříleté huculské kobylky Jarušky. V lednu 2005 přibyla Jarušce kamarádka – plnokrevná kobylka Roxana. Oba koníky jsme měli ustájené u kamarádů. To už jsme uvažovali o vlastních stájích. Protože u nás slovo nemá daleko k činu, v létě 2005 jsme stavbu nových dřevěných stájí pro 6 koní realizovali na pronajatém pozemku společně s našimi známými. Dřevěné stáje jsme ale od prvopočátku brali jako přestupní stanici k našemu vysněnému cíli – nemovitosti s pozemky, kdy bychom mohli spokojeně bydlet my i naši koníci.
Po delším pátrání a obhlížení jsme se rozhodli: 3.10.2005 jsme se stali hrdými majiteli zchátralého statku v Horním Adršpachu, neutěšení stav jsme přehlédli, učarovala nám nádherná romantická příroda a Adršpašskéskály za humny. Adršpach patřil dříve k Sudetům, původní rodina německého statkáře Huberta Patzelta po válce odešla do Německa a celý objekt, ve kterém dočasně od té doby bydleli různí nájemníci, jen chátral a chátral… V nejhorším stavu byla přední část stodoly, bývalé maštale, tu jsme na podzim roku 2006 museli zbourat. V roce 2007 jsme provedli jen nejnutnější udržovací práci a všemi silami se připravovali na plánovanou rekonstrukci.
Rok 2008 se stává tím zlomovým… V únoru získává Jára povolení pro zemědělskou činnost a ze dne na den se tím přemění z absolventa Obchodní akademie na mladého začínajícího zemědělce a stavitele v jednom. Samozřejmě za podpory a pomoci celé rodiny..
Období 2009-2019 pro nás znamená jen samou práci, práci a znovu práci. Rekonstrukce je rozsáhlá, náročná fyzicky, finančně i psychicky. V roce 2010 jsou jako první vybudované nové stáje a proto naše koníky ( jejich počet se mezi tím rozrostl na 5 ) můžeme přestěhovat z Police definitivně do nového domova v Adršpachu. V lednu roku 2011 definitivně opouštíme i náš Polický byt a oficiálně se z nás stávají obyvatelé Adršpachu. Aby toho nebylo málo, na podzim roku 2011 přikupujeme ještě jednu sousední nemovitost, neudržovaný statek , který dostane název Pudřenka a stane se domovem farmáře seniora Jardy s rodinou. Přibývají další starosti a práce…
V dubnu roku 2015 kolaudujeme penzion a na letní sezonu k nám přijíždějí první hosté….Jeden z našich velikých cílů je tím splněn !!! Penzion Tuček na farmě v Adršpachu se stal realitou…
Tím je ale ukončena jen jedna z kapitol našeho nekonečného příběhu. Přes dvůr naproti novému penzionu straší zchátralý statek – Stateček, který má už také nárok na úplnou rekonstrukci.Ve sparťanských podmínkách v něm bydlí farmář junior Jára se svojí rodinou. A o kousek dál stojící Pudřenka na tom není o moc líp…Ke koníkům na farmě postupně přibyla další zvířata, nejprve ovečky, pak kozénky, pejsci, kočičky, slepičky, králíci,prasátka, kačenky a zatím poslední jsou lamy. O chod farmy se stará celá rodina. Péče o zvířata, starost o penzion, hospodaření na pozemcích, opravy nemovitostí, to je nejen sousta práce, ale i zodpovědnosti , starostí, někdy smutku, jindy radosti. Myslím, že nejlépe to vystihují slova jednoho z hostů našeho penzionu :
„ Na první pohled to vypadá, že život tady je idylický. Když Vás ale pozoruji a poslouchám, vidím, že Vy tady na farmě vlastně žijete docela dobrodružný život!“
A pokud Vás to bude zajímat, rádi se s Vámi o některá naše dobrodružství podělíme….