Žabáček – aneb i zázraky se ještě dějí ! Dvě hodiny ráno, jedna ovečka rodí. Jedno, druhé a ještě třetí! Máme další trojčata! Za pár minut po porodu se první dvě jehňátka nemotorně pokouší postavit a napít se mleziva, které je pro jejich další vývoj životně nutné, poskytne jim cenné protilátky. Třetí jehně , paradoxně to největší, se snaží taky, hodně se snaží, ale na nožičkách se neudrží. Sací reflex má silný, tak ho přikládám k vemínku, aby si taky loknulo mleziva, ovečka je moc hodná, trpělivě drží. Když k ránu odcházím, jehně se stále na nohách neudrží. Bohužel ani po rozbřesku se nic nelepší. Zatímco dvě ostatní jehňata už vesele skotačí ( kluk a holka), tohle jehně leží rozpláclé na slámě, připomíná žábu, je to kluk, tak mě napadá Žabáček . Plazí se, moc se snaží napít, ale nožičky ho neudrží. Celý den ho přikládám k vemínku s nadějí, že zesílí. Za dobu, co chováme ovečky už jsme měli několik podobných případů, které bohužel většinou dobře nekončily. Ani k večeru se jeho stav nelepší. Napadá nás ještě jedna věc – injekce selenu. Noc ani další den bohužel zlepšení nepřineslo. Situace začíná být beznadějná, farmářova slova “ přírodě neporučíš“ mi útěchu neposkytla. Ještě to nevzdám a v pravidelných intervalech mu dávám pít. A on to taky nevzdává ! Hrozně moc se snaží, jen ty nožičky ho stále neposlouchají! Ach jo … Další ráno se strachem otvírám dveře do ovčína a jdu k choulci s trojčaty. A tam skotačí a pobekávají tři jehňata – Žabáček to dal !!!!
